23336345_10210230794981615_84074690_o
23336534_10210230790941514_772025732_o
23336600_10210230794941614_1617148635_o
23423429_10210230802141794_1755694577_o
23423796_10210230801781785_156710406_o
23432785_10210230802181795_69564747_o
23335893_10210230812702058_1283737066_o
23335909_10210230812542054_2022950188_o
23336187_10210230812942064_300980349_o
23336532_10210230812622056_327077372_o
23376886_10210230812662057_632812378_o
23423541_10210230812582055_1964896227_o
23432232_10210230812502053_1084210021_o
16.11.2017

Deník architektky: Na rok v Koreji III.

Studentka architektury Anička z pražské AVU odjela studovat na Korea National University of Arts. Ve třetím článku se rozepsala nejen o tom, jak strávila korejské svátky, ale i o korejské turistické kultuře...

Chuseok

Chuseok je korejský národní svátek a když se zeptáte kohokoliv, co to vlastně je, odpoví vám, že jde o korejské díkůvzdání. Nám cizincům se všichni omlouvali, že trvá tak dlouho, ale díky naší úžasně zapálené vedoucí ateliéru to uteklo jako voda. Oficiálně je svátek 3.-5.10. (úterý až čtvrtek), ale všichni mají dovolenou celý týden. A aby toho nebylo málo, následující pondělí 9.10. je den Hangulu (=korejská abeceda), také státní svátek. Celkem je to deset volných dní. My jsme sice byli všichni nadšení, protože škola je zavřená a my můžeme konečně cestovat, ale brzy nás to přešlo.

Korejské díkůvzdání spočívá v tom, že všichni jedou domů ke svým rodinám a celou dobu jedí a pijí. Obchody jsou zavřené a nikdo nepracuje. Alespoň tak nám to bylo řečeno, takže v neděli jsme se sešli s ostatními výměnnými studenty a šli jsme nakupovat jídlo. Realita se nakonec ukázala být jiná. Díky bohu. Vzhledem k tomu, že všichni jedou domů, se Seoul úplně vylidní a koupit si jízdenku/letenku kamkoliv je prakticky nemožné. Buď jsou vyprodané a nebo drahé. Logicky jsem se proto rozhodla zůstat ve městě a užít si ho bez lidí.

Naše vedoucí ateliéru navíc není Korejka, takže si na žádné státní svátky nehraje. Museli jsme tedy stejně chodit do školy. Naštěstí ale jen na ateliér, všechny ostatní předměty se zrušily. Pár volných dní nám na objevování města nám naštěstí zbylo…

Bukhansan

V úterý 3.10. jsme se vydali na túru. Bukhansan je pohoří, které se nachází na severu Soulu. Je celkem malé s nejvyšším vrcholem ve 836 metrech, ale dá se tam dojet metrem. Stanic, odkud vedou turistické trasy, je několik. My jsme si vybrali Dobongsan (tmavomodrá linka 1). Odtud vede několik kratších tras. Vzhledem k tomu, že jsme vyráželi v 11 a měli celý den, nedělali jsme si starosti s trasou a prostě jsme šli. Ani to nebylo potřeba, protože turistů zde bylo hodně a všichni šli jedním směrem. My jsme se prostě jen přidali.

Celá trasa byla dlouhá asi jen 5 km, ale i přesto jsme ji šli celý den. Nebylo to ani tak dané náročností, ale výhledy které se každou chvíli naskytly. A když zrovna nebyl žádný dobrý výhled, objevilo se úžasné místo pro umělecké fotografie, které se hodily na školní projekt některých z účastníků našeho výletu…

Až na posledních 700 m to byla krásná procházka, kdy jsme sice pořád šli do kopce, ale nebylo to nic náročného. Zbytek bylo lezení po kamenech a šplhání vzhůru. Na úplném vrcholu, který byl prostě obrovský hladký kámen, bylo jen provazové zábradlí, které sloužilo k vlastnímu šplhu.

Z vrcholu je vidět celé město. I když mi to zespodu nikdy nepřišlo, asi tu opravdu žije 20 milionu lidí. Přestože jsme si mysleli, že jsme mimo město, když jsme se podívali na sever, pořád tam byly domy. Je to tady opravdu rozlehlé. Výhled na jih ukazoval opravdový Soul. Centrum a nejbližší městské části. Bohužel ale nebylo tak skvělé počasí, abychom dohlédli až na řeku Han a z Lotto World (nejvyšší budova) jsme viděli jen její obrys.

Turistická kultura v Koreji

Túry jsou zde velice oblíbené, ale úplně jinak než jsme očekávali. Nepotkali jsme prakticky žádné mladé lidi (kteří se vždycky diví, že chodíme do hor a máme rádi přírodu). Zato je zde spousta lidí 60+. Klidně bych řekla, že každý, kdo jde do důchodu, ihned vymění všechno své oblečení za turistické a každý den jen jezdí metrem (jsou vidět všude!) a chodí do hor.

Turistické oblečení je také velké téma. Nebo velká móda. Všechno je pestrobarevné a všechno se vrství. Dokud jsme se nevypravili na tenhle výlet, ani jsem nevěděla, kde se to dá koupit. Hned jak jsme ale vystoupili z metra, bylo všechno jasné. Celá cesta od zastávky až k vstupu do parku je lemována obchody. Bez značky nebo se značkou, dá se tady sehnat úplně všechno a ještě mnohem víc. Našli jsme dokonce lunch box na vajíčka… Každopádně mezi must-have kusy oblečení patří: barevné pohory, černé nebo fialové trekové kalhoty, několika barevné sportovní triko, lehká mikina, silná flísová mikina, lehká větrovka, silnější větrovka, síťovaná vesta s miliony kapes, batoh/ledvinka (to se ani nedá popsat, takže koukněte na fotku), trekové hole a klobouk/kšilt.

Seoul ZOO

Ve středu 4.10. jsem se vypravili do zoologické zahrady. Ta je na jihu města blízko olympijského parku a zahrnuje i botanickou zahradu. Není moc veliká, a tak se dá pohodlně projít. Bohužel byl státní svátek, a proto zavírala o dvě hodiny dřív a my jsme to stejně nestihli…

I když se mi vlastně celá návštěva líbila, měla jsem spoustu výhrad. Možná z části  proto, že porovnávám s pražskou ZOO, kterou mám moc ráda. Výhrady jsme ale měla dvojího typu ZOO sama o sobě a chování lidí. Celkově to nebyla ani tak moc zoologická zahrada, jako spíš theme park . Moc druhů zvířat tu nebylo, i když měli většinou veliké výběhy a v každém jich bylo celkem dost, ale všude byla spousta barevných plastových soch, prolézaček a hřišť pro děti. Jako zábavní park pro celou rodinu celkem pěkné. Moc hezky byly udělané výběhy pro tygry, kteří patří mezi národní zvířata a symboly jak Koreji, tak Asie. Jsou součástí mytologie a objevují se v celé historii. Jejich výběh nebyl tak veliký ale byl členitý. Byl zajímavý v tom, jak se zvířata mohla pohybovat a přemisťovat z jedné části do druhé. Byl tam i most , který vedl nad cestou pro návštěvníky a kde zvířata mohla projít a nebo se i schovat. Celý výběh byl i hodně zarostlý a přirozený a v rohu byl i vodopád.

Další celkem pěkný výběh byl i pro nosorožce, kterých tam bylo překvapivě hodně. Dal se obejít z více stran a vlastně vypadal hodně, jako ten v Praze. Nosorožci toho asi ani tak moc nepotřebují. Na rozdíl od těchto povedených, tu bylo ale i hodně zastaralých a podle mě nevhodných výběhů. Například opice byly umístěné na dvou místech. Jedno bylo pro ty větší, které byly venku a měly veliké prolézačky (které ale byly z kovu a jen občas se objevilo dřevo), a druhé bylo v pavilonu „Asian Jungle“. Tady byla sice zajímavá prohlídková trasa pro lidi, kteří procházeli po spirálové stezce z jednoho patra do druhého, ale zvířata byla v klecích bez vybavení nad sebou. Klece nebyly malé, ale byly to prostě jen klece. V přízemí pak byli krokodýli a bobři, kteří se, ne úplně překvapivě, tvářili opravdu znuděně. Všechno můžete posoudit sami z přiložených fotek. To, co návštěvníci ocení, je, že díky nepřítomnosti jakéhokoliv vybavení a zeleně jsou zvířata vidět za každé situace…

A ještě úplně stručně k podle mě nevhodnému chování lidí. Několikrát jsem viděla celou rodinu stát přímo před opicí a bouchat do skla 10cm od její hlavy jen proto aby otočila hlavu a podívala se na ně, nebo přímo před ní jíst oříšky a nechat jí za mříží „prosit“ aby dostala taky…

Zbytek svátečních dnů jsem ne úplně překvapivě strávila ve škole nebo přípravou do školy. Ale co jsem mohla čekat jiného 😉