mw0043_hradcanska_03
mw0043_hradcanska_03
mw0043_hradcanska_05
mw0043_hradcanska_04
pohled seshora
mw0043_hradcanska_02
mw0043_hradcanska_06
mw0043_hradcanska_01-e1487173424495
mw0043_hradcanska_01
mw0043_hradcanska_03
10.02.2017

Moderní žena na stavbě vyšívá květiny do architektonických plánů

Vjíždím starým nákladním výtahem do čtvrtého patra a věřím, že tmu opět prozáří světlo. Uvítá mě neobvyklý prostor ateliéru s pobíhajícími architekty. U hlučící tiskárny, která trpělivě vyťukává jednotlivé části plánů, se usazujeme a vyprávíme si o skvělém projektu – revitalizaci prostoru u výstupu metra A Hradčanská.

Zadavatel projektu, Praha 6, se rozhodl, že je vhodné udělat z prostoru živoucí strukturu, tržnici, kde by se sousedé shromažďovali a trávili spolu čas. Bylo třeba v místě zajistit dobrou průchodnost, tím spíše, když jde o východ z metra. Rezidenti navíc stáli o to, aby se na místě udržela nějaká zeleň. Výsledný projekt plný stromořadí je nezklame. „Za přirozené jsme považovali, že v levé části (z pohledu od metra – pozn. Ženy na stavbě) bude zóna, kde se budou lidé zdržovat, třeba i s příjemnou venkovní kavárnou, proto je tam i o něco méně stromů,“ říká jeden z autorů návrhu, Michal Bernart z ateliéru MONOM. Tráva na zemi se nahradila snadno udržovatelnou dlažbou a ve zmiňované zóně navíc i měkčím mlatem pro pohodlnou promenádu.

Záhy se ale vedoucí ateliéru odkazuje na svoje dvě mladší kolegyně, které projekt zpracovávaly do detailů a vytvářely potřebné 2D a 3D vizualizace. Těmi jsou ženy na stavbě Anna Slavíčková a Lenka Iľová, čerstvé absolventky studia architektury. Anna zdůrazňuje i třetí prvek, totiž snadnou demontovatelnost, kterou Praha 6 oceňovala. Projekt, přestože ještě ani nestojí, se bude totiž nejpozději do deseti let zase bourat, tedy bude funkční celkem jen pět šest let. Na metro totiž bude navazovat plánovaná vlaková dráha na letiště. Demontovatelné části by se potom využily na jiném místě na Praze 6.

„Teď je teda vlastně otázka, co se vůbec stane. Momentálně je to ve fázi, kdy se dojednávají jednotlivá stavební povolení. Časový horizont není vůbec možné určit,“ bleskurychle ze sebe chrlí další proběhnuvší kolega Igor, který se stará o technické zázemí projektu.

Anna s Lenkou se pro projekt inspirovaly starořeckou agorou tržnicí a stoou, tedy sloupovím. Praha 6 se nakonec nemohla rozhodnout mezi dvěma ateliéry, takže dřevostavbu pro tržnici vystaví MAJO architekti, kteří z jednotlivých stánků vytvořili jeden velký blok i se schodištěm a kuriózním prostorem na střeše. Prostor před stánky pak zajišťuje právě ateliér MONOM.

Žena na stavbě je zvědavá, jak funguje kooperace žen a mužů v ateliéru. Nedá jí to a ptá se: „Existuje v architektuře cosi jako ženský prvek? Pozorujete ve vnímání a komunikaci rozdíl mezi muži a ženami?“
Anna: „Myslím, že tento plán by klidně mohl vytvořit muž. Obě pohlaví se na škole architektury učí totéž. Také jsme všichni architekti naučení na neutrální prostředí – bílá, trochu černé, vše čisté, nic výrazného. Na počátku toho projektu jsme dávali hlavy dohromady a byli jsme tam namixovaní muži i ženy. Výsledek mi přišel rovnocenný.“
Michal: „No, jasně, že tam je rozdíl. Podívejte se na ty kytičky všude. Celý ten návrh projektu vypadá jako vyšívaný. V komunikaci jsou ženy citlivější, vnímavější. Samozřejmě že je to znát, když jsme rozšířili tým o ženy. Proto je tu máme.“

Ateliér MONOM se zaměřuje na 3 typy zakázek. Jeden je z privátní sféry, tedy většinou byty nebo domy. Druhá část, která pro tento ateliér tvoří v současnosti největší rozsah, jsou soukromé firmy. Objednávají si architekty pro vytvoření neotřelých pracovních prostředí. „V tomto ohledu vnímáme jako negativní pomíjivost těchto projektů. Firma si pořídí prostor, nechá si ho udělat originálně, my nad tím přemýšlíme a za dva roky se stěhuje. Prostor se rozebere kousek po kousku a nová firma tam chce něco jiného“, říká s povzdechem Michal Bernart. Třetí typ zakázek představují jednorázové účasti v soutěžích.

„Dodnes jsme nesmírně hrdí na svou úplně první výhru. Byli jsme snad tenkrát ještě na škole, nebo těsně po ní a náhodou jsme zaslechli o soutěži v Opavě. Podařilo se nám ve velké konkurenci vyhlášených jmen obstát a soutěž vyhrát. Naneštěstí, jako se to už stává, se projekt nakonec nerealizoval. Nás to nicméně strašně nakoplo,“ s jiskrou v očích dodává.

Za dosud nejnáročnější projekt považují realizaci rezidence RR v Kersku. Byla velmi členitá a bylo třeba věnovat maximum energie zasazení domu do okolního prostředí, či lépe – nějak s ním splynout. Kromě stromů, kterých je okolo požehnaně, bylo třeba zapasovat do plánu i jezírko.

A kde získává ateliér MONOM inspiraci? Všude možně. Když si jde někdo z nich koupit boty, všímá si reklamy, stojanů apod. Když architekti vidí zajímavý nápad, vyfotí si ho a posléze přetransformují do své podoby. Žena na stavbě jim tedy přeje dostatek originálních podnětů a těší se, že se brzy podívá i na funkční Hradčanskou tržnici obklopenou květinami.