IMG_9774
02.01.2017

Echo v místnostech i ve studiu

Žena na stavbě byla zvědavá, jak si poradit s akustikou v interiéru. Rozhodla se, že se zeptá jednoho z povolaných, Jaroslava Raušera, hudebního producenta a bývalého ředitele Paláce Akropolis, který se zvukem a hudbou pracuje celý život.

Mohl bys pro naše čtenáře stručně načrtnout, o co vůbec jde, když se mluví o akustice?

Akustika je vědní obor, který se dělí na dva sektory. Jeden představuje vnitřní akustiku a kvalitu zvuku. Druhý je průnik zvuku skrze nějakou zábranu, což se jinak nazývá hluková akustika.  Lidské ucho je od přírody koncipováno, aby vnímalo prostor, ať už to je jeskyně, hala, údolí nebo hory. Všude vždy existuje nějaký dozvuk, přičemž mozek si to dopočítává tak, aby byl zvuk srozumitelný.

Jaké předměty do interiéru pomáhají upravit zvuk?

Pokud přijdete do holého bytu, je tam těžko rozumět. A to tím více, když jde o rozlehlou místnost, neboť tam vzniká spousta odrazů. Každá frekvence má svoji vlnovou délku. Nejnižší vlnovou délku mají basy. U nich se těžko definuje, odkud přicházejí. Naopak u zvuků s vysokým kmitočtem se dá dobře odhadnout, z jakého bodu vychází. Zvuk se odráží od stěn a tříští, a to pro lidské ucho není komfortní. Samozřejmě když potom byt dovybavíte, délka odrazu se sníží. Každý předmět v bytě působí jako zvukový tlumič. Pak je třeba vědět, jaké frekvence jsou v bytě pohlceny. Pokud vám do bytu přijde akustik, tak se téměř jistě dozvíte, že některé frekvence Vám v bytě chybí a některé jsou umocněny. Měřením lze zjistit, na nějakou stěnu máte dát třeba textilii. Koberec je také výborný k tlumení dozvuku. V každém bytě vznikají hluchá místa, a pokud chcete mít v místnosti prostor pro příjemný poslech (hudba, domácí kino), je potřeba jednat s profesionály.

Jak to funguje ve zvukovém studiu, kde by měl být zvuk nejintenzivnější?

Většina smrtelníků se do profesionálního zvukového studia nikdy nedostane. Tudíž nikdy v životě nepozná tu neuvěřitelnou kvalitu zvuku. Nahrávání hudebních nástrojů tam probíhá v kvalitě 192 kHz. Naše standardní CD nebo mp3 se pohybují v maximální hladině kmitočtu okolo 44,1 kHz. To je asi, jako když vám někdo z dlouhých kalhot nadělá kraťasy.

Jak se člověk v takovém studiu cítí?

Kvalitní zvuk umocňuje hudební dojem. I na komunikaci je to snazší – je tam velmi dobře rozumět. Ve zvukových studiích se odráží i minimální dozvuk, kvůli interferenci (Žena na stavbě našla ve slovníku, že interference je prolínání nástrojů). Klíčová je potom vzdálenost nástrojů od mikrofonu.

Co naopak pomáhá byt odhlučnit?

Samozřejmě ideálním řešením je tzv. box-in-box, což je plovoucí krychle, která kopíruje prostor vaší místnosti. Ta současně nepřenáší vibrace do stěn. V rámci sousedských vztahů jde především o odhlučnění mluveného slova. To je zhruba střední kmitočet. Ty lze velmi dobře doplnit speciální přepážkou, kterou si buď vyrobí soused, nebo vy. Příčka stačí třeba i na jedné straně.

Jak ti zkušenosti z Paláce Akropolis pomohly ve vnímání zvuku?

Zkušenosti z PA byly nesmírně cenné a dlouhodobé. Naučil jsem se rozpoznávat srozumitelnost a komfortnost hudební produkce, když v sále není ani noha, nebo když je sál úplně plný, nebo dokonce poloprázdný. Když tohle člověk vnímá opakovaně, tak si kvalitu zvuku odstupňuje. Je pozoruhodné, že tam, kde je kvalita zvuku vysoká, se lidé podvědomě sdružují. Tam, kde se zdánlivě nabízí stejná služba (i když ne tak zvukově kvalitní), nechtějí trávit čas. Přesouvají se přirozeně a nevědomky tam, kde je to z hlediska akustiky nejlepší.

Instalovali jste v rámci PA nějaké protihlukové stěny?

V jednom případě jsme byli nuceni vytvořit bar systémem box-in-box (bar Malá scéna – Žena na stavbě ví všechno), takže celý prostor baru je zmenšen a je naprosto oddělen od zbytku pomocí plovoucí podlahy, stěn i stropu. To jsme dovedli do takové kvality, že ačkoliv je vedle bytová zástavba, je tam možné tančit až do rána. V druhém případě (Divadelního baru – jak ví Žena na stavbě), jsme udělali pouze příčku vysypanou pískem. Ta pomáhá eliminovat basové kmitočty. Míra efektivity ovšem samozřejmě není taková, tudíž hudební produkce musí mít mnohem nižší hladinu zvuku a těžko se na ni tancuje.

Na závěr taková oddechová otázka: Je to nadsázka, když se tvrdí, že všichni hudebníci jsou trochu nahluchlí?

To je pravda. Je to daný tím, že ucho hudebníka si zvyká na intenzivní hlukovou produkci. Bubínek, aby se stal imunním vůči prahu bolesti, zesílí svou vnitřní strukturu. Tím pádem se vytváří dojem, jako by byl hudebník nahluchlý, protože reaguje až při vyšší intenzitě hluku.

Žena na stavbě děkuje za rozhovor a přeje dobré uši na akusticky vytříbený poslech.

Tančící dům žil designem
18.04.2017

Tančící dům žil designem

Žena na stavbě o Velikonocích nezahálela a zpříjemnila si volno výstavou v Tančícím domě. Celý minulý týden tam totiž probíhal čtvrtý ročník mezinárodní designérské přehlídky Prague Design Week 2017. Přes osm desítek vystavovatelů zde prezentovalo jak výsledky své práce, tak i samotný proces výroby.

čtěte více