21984325_10209964442642973_399386243_n
22016229_10209964442922980_675123509_n
22052498_10209964442722975_1595151907_n
21984162_10209964446843078_651923655_n
22016501_10209964446923080_91801544_n
22016864_10209964446963081_1321262039_o
22015542_10209964458643373_1911079965_o
22015621_10209964459963406_2120219835_o
22016813_10209964458843378_711953503_o
21984384_10209964470043658_382986577_n
22014955_10209964470243663_1663244584_n
22050443_10209964470283664_930041827_o
22014795_10209964477123835_500032421_n
22052506_10209964477163836_998687513_n
21984225_10209964825172536_203928701_n
22014527_10209964825092534_518716890_n
22014789_10209964825052533_33150712_n
22052566_10209964825012532_198609584_n
22052817_10209964825132535_57870191_n
22068881_10209970052783223_210935950_o
22069066_10209970056503316_1431637717_o
22016565_10209970049063130_1096198479_n
22017126_10209970051223184_1478331542_o
22047661_10209970051143182_529823056_o
26.09.2017

Deník architektky: Na rok v Koreji II.

Studentka architektury Anička z pražské AVU odjela studovat na Korea National University of Arts. Nyní se nám ozývá s prvními dojmy – jak na ni působí Korejci, co si myslí o tamějším jídle nebo jak náročná je zatím škola.

Ahoj,

pokusím se vám krátce shrnout můj první měsíc v Soulu – na co jsem si zvykla, na co ne, co je super (a naopak) a co jsem vlastně do teď dělala. Celkem to vyšlo na šest témat.

1) Korejci

Korejci jsou přátelský a milý, ale nikdy neudělají první krok. Jednou jedinkrát se mi stalo, že by na mě někdo začal mluvit sám od sebe. Byla to starší paní v metru a chtěla, abych si vedle ní sedla. Vůbec jí nevadilo, že jí nerozumím a celou cestu povídala. Vím jen, že chvíli mluvila o rýži a pak ukazovala na moji láhev s vodou a počítala do pěti☺. Kromě týhle ojedinělý příhody na mě za celý měsíc nikdo nepromluvil sám od sebe. Když ale samozřejmě někoho oslovím já, nemají sebemenší problém si povídat a jsou moc milí.

Korejci jsou nápomocní. Stačí se zeptat a udělají cokoliv, aby pomohli. Když jsem přiletěla a potřebovala jsem najít mé ubytování, jenom jsem se zeptala a ukázala adresu. Čtyři lidi se mnou celou hodinu chodili po okolí a nepřestali, dokud mě zdárně nedovedli domů (a ano, takhle dlouho to trvalo proto, že jsem měla adresu špatně opsanou…). V tomhle jsou prostě super.

Na to, jak jsou tady všichni stydliví, ale není pro nikoho problém zírat. Na to jsem si zatím ještě nezvykla, ale už si to neberu osobně. Ze začátku jsem se moc snažila zapadnout, ale nepovedlo se. Asi prostě nemám šanci☺. Jsem zhruba tak o dvacet centimetrů vyšší než Korejky, stejně vysoká jako průměrný Korejec, mám bílou pleť a víc pih než všichni tady dohromady.

2) Bydlení

Nebydlím sice na kolejích, ale pořád jde o typické studentské ubytování. Jedná se o hostel (Goshitel) na dlouhodobé ubytování v maličkých pokojích (Goshiwon) se sdílenou koupelnou a kuchyní. Můj Goshitel má pět pater nad zemí a jedno pod. Na každém patře je kolem 15-20 pokojů a sdílená koupelna. V podzemním patře je sdílená kuchyň s vždy čerstvou vařenou rýží, počítačová místnost a posilovna (jakž takž). Na střeše je zahrádka, kde pan majitel pěstuje lilek a tréninkový golf.

Pokojík je maličký a abych měla sama představu v čem žiju, tak jsem si ho změřila a nakreslila si půdorys. Celkem má 4 m² a za okno, které tu není standardem, jsem si musela připlatit. Navzdory tomu všemu zde mám televizi a ledničku.

3) Doprava

Do teď jsem jezdila jen metrem, ale to úplně stačí. Doprava je v Soulu pohodlná a přehledná. Jen metro má 21 linek a dá se tak dostat prakticky kamkoliv. Zatím jsem ale přišla na dvě vady. Zaprvé, je to drahé. 50,000KRW (asi 1000 Kč) jsem projezdila za 28 dní. A zadruhé metro končí o půlnoci. Je jedno, kde zrovna je, prostě končí. Noční cesty domů se prostě musí plánovat…

4) Oblečení

Pokud máte postavu jako typická Korejka, jste v ráji. Pokud jste na tom spíš jako já, musíte si udělat výlet do H&M. Všudypřítomné obchody a tržnice s levným oblečením prodávají one-size-fits-all vršky a velikostně neodpovídající spodky. I když si v Praze koupím kalhoty velikosti M, tady jsem nezapnula (= ani nenandala přes zadek) velikost L. XL neměli… A one-size-fits-all sice sedí (protože sedí všem), ale ne každý v ní vypadá stejně dobře jako Korejky. Já jsem si s velikými nadějemi koupila tričko (asi za 100 Kč) a když jsem si ho doma vyzkoušela (v obchodě vám nedovolí vyzkoušet si tričko…), musela jsem udělat nepatrné úpravy. Zvětšila jsem výstřih a ustřihla rukávy. Od té doby si ho nemůžu vynachválit, je to moje pracovní triko na foukání skla.

5) Jídlo a pití

O jídle by se dalo mluvit moc dlouho, a taky asi jednou budu, ale tentokrát ve zkratce. Všechno je hodně pálivé, hodně slané, hodně sladké a nebo úplně bez chuti. Kimchi dostanete jako přílohu vždycky, stejně jako nakládanou ředkev, a zmrzlinu mají mimo jiné i kukuřičnou. Tu jsem musela vyzkoušet a mám smíšené pocity. Je v ní opravdická kukuřice…

6) Škola a umění ve městě

Škola zatím vyžaduje hodně práce a nepředpokládám, že by to povolilo. K samotnému architektonickému ateliéru jsem si vzala foukání skla, odlévání porcelánu a korejštinu. Z té mě zítra čeká první test. Musím se naučit povolání. Je jich 8 a myslím, že až na dvě se mi nikdy nebudou hodit…

Kvůli škole ale musím o víkendech chodit na umělecké a kulturní akce. Těch je tu teď opravdu hodně a jedna je lepší a přínosnější než druhá. Těm bych také chtěla věnovat samostatný článek. Ale jen pro představu, co jsme zatím navštívili: Seoul International Biennale of Architecture and Urbanism, UIA 2017 Seoul World Architects Congress, KIAF 2017 Art Seoul. K tomu probíhá Seoul Design Week, brzy bude Seoul Street Art Festival a v listopadu Lantern festival. Ale o tom všem až všechno navštívím.

ČTETE NEJRADĚJI

Sorry. No data so far.